O knize: 2020 / K šíření epidemií cholery v Rusku došlo navzdory karanténám a kordonům, jakékoli snahy úřadů bojovat proti nim jen rozhořčily lidi, ale nebyli si sami „všimli“ cholery. Lékaři zpravidla nemohli nemocným nijak pomoci, jejich rychlá a neobyčejně bolestivá smrt vzbuzovala ve společnosti strach. Nebyly rodiny nebo třídy, kterým by cholera v té době nevyžádala určitý počet životů. Mezi vědci rostlo povědomí o nejednotnosti mnoha názorů na povahu infekčních nemocí a způsoby jejich léčby. Mladý lékař Henrizi se musel ponořit do epidemie cholery. První dojmy z propuknutí cholery se Henriziho zjevně vryly do paměti na celý zbytek jeho života. Již jako zralý člověk si pamatuje mnoho každodenních detailů – mimiku lidí, jejich příjmení atd. Následně začal lékař popisovat a vést si deník každé vypuknutí epidemie cholery, které byl svědkem. Tyto živé, dramatické a děsivé vzpomínky tvořily základ knihy..